III. Historický vývoj mladějovického statku a přehled jeho držitelů do roku 1500

Zpracoval: PhDr. Jiří Úlovec

Praha, duben – květen a listopad 2009

Snad ještě koncem 14. století získali Mladějovice členové rodu, používajícího později přídomek Mladějovští z Mladějovic a v erbu nosícího znamení sekery s křížem či mečem a rukou. Přestože jejich erbovním znamení se podstatně lišilo od erbu původního rodu sídlícího na statku, nelze vyloučit jejich vzájemnou příbuznost.[28] Prvním známým členem tohoto rodu byl Přibík. Poprvé se s ním setkáváme 4 prosince 1413, kdy obdařil mladějovické poddané blíže neznámými právy a svobodami. [29] V roce 1418 pak uzavřel smlouvu s Vojslavem z Kestřan, jemuž prodal několik poddanských dvorů v Kestřanech, které ve vsi vlastnil. [30]

O Přibíkovi se na rozdíl od jeho předchůdců dochovalo podstatně více písemných zpráv. Vyplývá z nich, že za dob husitských válek sloužil Oldřichovi z Rožmberka. V jeho službách pak odňal budějovickému hejtmanu Lipoltu Krajířovi z Krajku vsi Ponědraž, Nákeř, Dívčice a Dubence, z čehož povstal počátkem roku 1421 vleklý spor. [31] Svému pánovi ovšem sloužil nejen osobně, ale také majetkem. Svědčí o tom doklady z 26. února 1430 a 4. května 1439, kdy se Mladějovice staly místem schůzek znesvářených stran, konkrétně Oldřichových zástupců s městy Písek, Prachatice a Sušice. [32] Přibík je následně doložen jako rožmberský straník 23. dubna 1449 ve sporu Přibíka z Čejetic s Maršem ze Dvorů,[ 33] 11. června 1450 pak byl účasten při uzavření smlouvy mezi strakonickou jednotou se stranou Jiřího z Poděbrad na hradě Vildštejně u Blovic. [34] 21. srpna 1454 byl jedním ze šlechticů stvrzujících Oldřichovi platnost listin císaře Zikmunda na zástavu panství Prachatice a Volary a listin Jana Smila z Křemže na panství Hus. [35] V obdobné úloze jej nacházíme rovněž 25. července 1455, kdy opět potvrzoval platnost tří Zikmundových listin. [36]
Přibík z Mladějovic měl několik sourozenců. Písemné prameny nás informují o Vilémovi a Ondřejovi. Všichni tři členové rodu nejasných příbuzenských vazeb vystupují v roce 1454 ve při o tvrz a statek Dívčice, jíž se Ondřej účastnil ještě roku 1461. [37] Přibík vystupuje na listině Anny ze Štítkova z 25. května 1457, která tehdy postoupila Mirošovi z Vochova pět jiných listin, přičemž vydavatelem jedné z nich s datem 5. března 1457 byl Ondřej z Mladějovic.[38] Přibík z Mladějovic poté vystupuje počátkem roku 1460 ve sporu Volkmara z Neznašov se sirotky po Ofce a Divišovi z Talmberka.[39]

Jak dlouho Přibík ještě žil, nevíme. Lze ovšem vyloučit Sedláčkův předpoklad, že v roce 1460 byl již mrtev, neboť ještě 23. dubna 1467 přijímal společně s Ondřejem dlužní list Jana z Rožmberka na 225 kop českých grošů a 150 zlatých uherských. [40] To mu mladějovický statek však již nepatřil. Do držby a následujícího vývoje statku významně zasáhli členové rodu Tluksů z Vrábí, pocházející ze středních Čech. Již v závěru první poloviny 15. století přišel do služeb Jana z Hradce Jan Tluksa z Vrábí, připomínaný v nich poprvé v květnu 1446. [41] Neznámo přesně kdy však přestoupil do služeb rožmberských. Snad k tomu došlo ve druhé polovině padesátých let, neboť od dubna roku 1457 je často připomínán jako rožmberský purkrabí na hradě Helfenburku. [42] Tuto důležitou funkci zastával ještě v lednu roku 1458, přestože Rožmberkové mezitím prodali panství 4. března 1457 Janovi z Lobkovic. [43] Je více než pravděpodobné, že Jan Tluksa se právě ve službě seznámil s jiným rožmberským dvořanem, Přibíkem, od něhož následně odkoupil mladějovický statek.

Zřejmě v souvislosti s prodejem helfenburského panství pak odešel od Rožmberků a přestoupil do služeb jednoho z nejmocnějších šlechticů té doby, Zdeňka Konopišťského ze Šternberka. S ním rovněž sdílel nepřátelský postoj k tehdejšímu českému králi, Jiřímu z Poděbrad, na což zanedlouho obdobně jako jeho pán tvrdě doplatil. Když totiž počátkem roku 1467 vypukl otevřený boj mezi králem Jiřím a panskou jednotou, reprezentovanou především panem Zdeňkem, opověděl Jiří 20. dubna přímo Zdeňkovi a jeho stoupencům veřejně nepřátelství. [44] 28. dubna pak nechal oblehnout především šest pevností Zdeňka ze Šternberka, hrady Roudnice, Helfenburk u Úštěka, Český Šternberk, Konopiště, Kostelec nad Sázavou a Líšno, které měl tehdy ve správě, dále měšickou tvrz patřící rovněž Zdeňkovi, a několik hradů a tvrzí jeho spojenců. Mezi nimi byly rovněž Chvatěruby s Vřešťovem Zajíců z Házmburka, Frymburk Racka Varlejcha z Bubna, Žihobce Apolona Housete a konečně také Mladějovice. [45] Je samozřejmé, že Jiří z Poděbrad neoblehl všechna místa sám. Postupně proti nim vytáhlo několik vojsk pod vedením Jiřího spolehlivých přívrženců. Jednomu z nich velel jeho syn Jindřich a zamířil do jihozápadních a jižních Čech. Zde zaznamenal několik úspěchů, když se mu poddaly tvrze Frymburk a Žihobce a současně oblehl a dobyl „pěknou pevnost neboli malý hrad služebníka pána z Hvězdy (tj. Zdeňka ze Šternberka, pozn. aut.) jménem Vrábský, zvaná Mladějovice”, jak oznámil 7. srpna vratislavský biskup Jošt. [46] Písemné zprávy nám bohužel neposkytují informace, jak na situaci reagoval majitel tvrze Jan Tluksa. Víme však, že část zajatců získaných při dobytí mladějovické tvrze převzal Jan z Rožmberka a uvěznil je. Ještě počátkem března 1469, kdy probíhala korespondence jeho zvíkovského purkraběte se zástupci Zdeňka ze Šternberka o výměnu zajatců, držel v zajetí minimálně pět mužů z Mladějovic. [47]

Jan Tuksa z Vrábí však ani přes ztrátu, vzniklou zničením tvrze, nepřestoupil do tábora vítězů. Naopak podporoval uherského vládce a Jiřího protikrále na českém trůně Matyáše Korvína, od něhož obdržel odměnou za podporu poměrně vysokou funkci nejvyššího písaře zemských desek. Jelikož současně s dobytím tvrze byl zřejmě poškozen rovněž i zbylý mladějovický majetek, koupil v roce 1474 od Markvarta z Čimelic manský statek v Nerestcích, patřící ke karlštejnským lénům, a zřejmě současně s ním rovněž svobodný statek Čimelice. [48] Snad zároveň opět změnil tábor a poddal se tehdejšímu českému králi Vladislavu Jagellonskému, který ho pak odměnil několika významnými svobodami. 24. prosince roku 1479 mu dokonce propustil lenní statek v Nerestcích z manské povinnosti. [49]

[28] K rodu blíže opět Sedláček, August, Českomoravská heraldika, c. d., s. 176.
[29] Paprocký, Bartoloměj, Diadochos, Praha 1602, část O stavu rytířském, s. 108.
[30] NA – Desky dvorské (dále DD) 61, fol. C 1-1v (= fol. 50v-51 a pag. 204-205).
[31] K tomu srovnej Rynešová, Blažena, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka, svazek 1, 1418-1437, Praha 1929, s. 36-36, č.51-52, dále Březan, Václav, Rozenberské kroniky krátký a summovní výtah, ČČM 2, 1828, s. 39-88, zde s. 56-57.
[32] Rynešová, Blažena, Listář a listinář, svazek 1, c. d., s. 115-116, č. 169, a táž, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka, svazek 2, 1438-1444, Praha 1932, s. 29, č. 41.
[33] Rynešová, Blažena – Pelikán, Josef, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka, svazek 4, 1449-1462, Praha 1954, s. 49-50, č. 57.
[34] Tamtéž, s. 238-243, č. 238.
[35] Tamtéž, s. 372-374, č. 522, a s. 375, č. 524.
[36] AČ 3, s. 498, totéž Urkunden des ehemaligen Cistercienserstiftes Goldenkron, c. d., s. 481-482, č. 220.
[37] AČ 37, s. 1148-1152, č. 23.
[38] NA – ŘM, i. č. 2717. K tomu srovnej Kolektiv, Soupis česky psaných listin a listů do roku 1526, díl I. originály listin, svazek 1/2, Praha 1974, s. 389, č. 1654.
[39] Reliquiae tabularum terrae čili Pozůstatky desk zemských Království českého r. 1541 pohořelých (dále RT), ed. Emler, Josef, díl 2, Praha 1872, s. 298.
[40] Pelikán, Josef, Rožmberské dluhopisy z let 1457-1481, Praha 1953, s. 129, č. 341.
[41] Rynešová, Blažena, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka, svazek 3, 1445-1448, Praha 1937, s. 95-96, č. 136.
[42] Rynešová – Pelikán, Listář a listinář 4, c. d., s. 404-405, č. 583 aj. (viz rejstřík). K tomu srovnej např. Pelikán, Josef, Rožmberské dluhopisy z let 1457-1481, Praha 1953, s. 4-5, č. 8 aj.
[43] Rynešová – Pelikán, Listář a listinář 4, c. d., s. 433-435, č. 630. K dějinám Helfenburku v této době viz Sedláček, August, Hrady, zámky a tvrze Království českého, díl sedmý, Písecko, Praha 1890, s. 94.
[44] Jiřího opovědný list publikoval naposledy Čornej, Petr, Království dvojího lidu. České dějiny let 1436-1526 v soudobé korespondenci, Praha 1989, s. 161-162, č. 73.
[45] Svědectví o tom viz Ze starých letopisů českých, ed. Porák, Jaroslav – Kašpar, Jaroslav, Svoboda Praha 1980, s. 194, a dále Palacký, František, Urkundliche Beiträge zur Geschichte Böhmens und seiner Nachbarländer im Zeitalter Georg°s von Podiebrad (1450-1471), Vídeň 1860, s. 476-477, č. 407.
[46] Palacký, Urkundliche Beiträge, c. d., s. 477-479, č. 408, list ze 7. srpna 1467.
[47] AČ 14, s. 167-168, č. 1871.
[48] NA – DD 5, pag. 314, a dále Sedláček, August, Hrady, zámky a tvrze Království českého, díl jedenáctý, Prachensko, Praha 1897, s. 75.
[49] RT 2, s. 526-527, vklad z roku 1500. Totéž viz Sedláček, August, Zbytky register králův římských a českých z let 1361-1480, Praha 1914, s. 298, č. 1918/106.