V. Historický vývoj mladějovického statku a přehled jeho držitelů do roku 1700

Zpracoval: PhDr. Jiří Úlovec

Praha, duben – květen a listopad 2009

Před rokem 1600 zemřel Alšův bratr Štěpán Jan, takže jeho majetek, statek Zdechovice s příslušenstvím, připadl několika jeho příbuzným. Rozdělili si ho mezi sebe Aleš Vrábský s Janem Jiřím, synem zesnulého Václava Vrábského, a jejich příbuzný Vilém Vrábský na Drahenicích. V roce 1600 proto vyznali, že každý přijal přidělenou část pozůstalosti, kterou jim spravedlivě přidělil Vilém. [78] Když pak záhy nato zesnul Jan Jiří, připadla jeho část majetku Alšovi, pročež ten poté držel statky Mladějovice a Zdechovice. V roce 1603 byl proto uveden v berním rejstříku jako jejich majitel s povinností platit zemskou berni ze 102 osedlých, fary, dvou ovčáckých mistrů se dvěma pacholky a čtyř mlýnských kol. [79] Následně proto používal v přídomku názvy obou statků, jako např. mezi léty 1604 až 1607, kdy vedl spor s Janem Bartolomějem ze Švamberka o nedodržení smlouvy. [80]

Aleš Vrábský přesídlil po zisku zdechovického statku do východních Čech, neboť za hlavní sídlo si zvolil tamní tvrz. To samozřejmě neprospělo mladějovickému statku, který se ocitl mimo hlavní pozornost majitelů. Když Aleš v roce 1607 zemřel, byv pohřben v tamním kostele,[81] majetek po něm převzal nejstarší syn Kerunk Mikuláš. Význam Mladějovic dále klesal i za jeho správy, neboť rovněž Kerunk sídlil na Zdechovicích. Když byl v roce 1615 pořízen další seznam poplatníků zemské berně, jako majitel zdechovického a mladějovického statku byl uveden samozřejmě on. [82] Oženil se s Ozanou, rozenou Řenečskou z Řeneč, které zapsal v roce 1617 „na tvrzi Mladějovicích a Zdechovicích se vším a všelijakým k tomu příslušenstvím věno ve výši 2 250 kop míšeňských grošů, k němuž ještě připsal 750 kop. [83]

Kerunk Mikuláš nebyl dobrým hospodářem. Jak zmínil August Sedláček, nestaral se o statky, většinu času věnoval zahálce a hrám. [84] K jeho způsobu života snad podstatně přispěla skutečnost, že záhy po svatbě zemřela jeho manželka. On ji pak následoval v roce 1618, zesnuv v Chrudimi. Pohřben byl ve zdechovickém kostele po otcově boku. [85] Majetek po něm zdědili bratři Jan Václav s nedospělými Vilémem Karlem a Adamem. Bratři se sice nezúčastnili stavovského povstání z let 1618 až 1620, nicméně jelikož jejich zesnulý bratr značně zadlužil majetek, museli přistoupit k jeho částečnému prodeji. V roce 1622 uzavřeli kupní smlouvu s Ferdinandem Rudolfem Lažanským z Bukové na Štěkni a Cehnicích a za částku 15 500 kop míšeňských grošů mu prodali „tvrz Mladějovice s dvorem poplužním, s poplužím při též tvrzi ležícím, s pivovarem, s ovčínem a chalupou ovčákovou, což vše nyní pusté zůstává, ves Mladějovice s krčmou starobylou, ves Pamětice s krčmou, ves Mladotice, ves Sedliště s lidmi osedlými” a ostatní příslušenství. Z prodejní částky jim mělo být uhrazeno pouhých 5 000 kop, neboť zbylé peníze měl kupující vyplatit věřitelům. [86]

Tak neslavně skončilo panování Vrábských na statku, který drželi od první poloviny 15. století. Nový majitel, Ferdinand Rudolf Lažanský, však neplnil dohodnuté termíny výplat kupní ceny statku, což ovšem bratři Vrábští nelibě pozorovali. Když pak dluhy dosáhly v roce 1626 vrcholu, neboť Ferdinand dlužil z oněch 5 000 kop částku 4 500 kop míšeňských grošů, bratři se za asistence komorníka od úřadu menších desek zemských dne 16. srpna opět ujali držení mladějovického statku. [87] Ferdinand Rudolf zřejmě stačil poté velmi rychle splatit podstatnou část dluhu, neboť si uvědomil hrozící možnosti ztráty statku. Jedině tak se mu podařilo opět vstoupit v držení Mladějovic, nicméně spory s Vrábskými vedl několik dalších let. Vždyť ještě v roce 1630 ho poháněla z dluhu 50 kop českých grošů Alžběta Vrábská z Kokořova. [88]

[78] NA – DZV 129, fol. H 26v-27.
[79] Marat, František, Soupis poplatnictva 14 krajův království Českého z roku 1603, Věstník královské české společnosti náuk, třída filosoficko-historicko-jazykozpytná, ročník 1898, Praha 1899, č. I, s. 28 a 49.
[80] NA – DZM 219, fol. O 5, a KomS 20, fol. S 11v-18v.
[81] Rezek, Antonín, Paměti Mikuláše Dačického z Heslova, svazek druhý, Praha 1880, s. 103.
[82] Sedláček, August, Rozvržení sbírek a berní r. 1615, Praha 1869, s. 17, č. 19, a s. 45, č. 89.
[83] NA – DZV 138, fol. O 3-3v.
[84] Rodokmen této větve Vrábských publikoval August Sedláček (Hrady, zámky a tvrze Království českého, díl první, Chrudimsko, Praha 1882, s. 247), leč údaje z rodokmenu jsou v rozporu s údaji uvedenými v příslušné části statě o zdechovickém statku. Jsou proto opraveny podle zjištění učiněných během nového průzkumu písemných pramenů.
[85] Rezek, Paměti, c. d., s. 181.
[86] NA – DZV 292, fol. G 13-14, vklad z roku 1623.
[87] Tamtéž, fol. G 13v-14, juxta, a dále SÚA – DZM 100, fol. C 19-19v.
[88] NA – DZM 238, fol. B 20v-21.